Austrálie výuku evr. řeči ruší
Publikováno 10.09.2008
Austrálie výuku evropské řeči „zrušila“
O jaké řeči je zájem v ostatních zemích světa? Skoro každá země má svá vlastní specifika. Ta vycházejí zejména ze zeměpisné polohy a také z ekonomických kontaktů, které stát udržuje.
Například v Austrálii už téměř rezignovali na výuku evropských jazyků, jako je španělština, francouzština nebo němčina. Ještě před pěti lety se tu přitom děti na středních školách těmto řečem učily povinně. Australská vláda to ale zrušila a studentům místo toho uložila studium japonštiny a čínštiny s odůvodněním, že se jim to bude hodit víc.
Tak razantní změny ve školní jazykové nabídce nejsou v ostatních zemích tak obvyklé. I jinde se však objevují zajímavé trendy. LN obeslaly několik českých ambasád v zahraničí a požádaly o informace: Například v Bulharsku je mezi dospělými momentálně nejoblíbenější španělština a italština, protože tisíce Bulharů míří po vstupu do EU do těchto jižních zemí za prací. Co se týká škol, v Bulharsku převažuje angličtina, hodně se tu ale studuje také ruština a španělština. Část středních škol nabízí také studium středoevropských jazyků, například češtiny.
Ruština a středoevropské jazyky „frčí“ také v některých částech USA. Tam ale vzhledem ke geografické poloze převažuje spíše španělština.
V sousedním Polsku je zase mezi lidmi nejoblíbenější angličtina, němčina a ruština. Mnohem více než Češi pak Poláci studují francouzštinu. Podobně to vypadá i v Rusku, kde zatím také vedou hlavně evropské jazyky. V oblasti Dálného východu jsou však hodně oblíbené i kurzy japonštiny a čínštiny. Tyto jazyky se rádi učí i Kazaši. Na tamních vysokých školách se běžně učí japonština, čínština a korejština. Děti ve škole se v Kazachstánu hodně učí také turecky.
V některých zemích však cizím jazykům zrovna dvakrát nedají. Je to třeba příklad Brazílie. Skoro všichni se sice ve škole učí anglicky, většina Brazilců se však domluví jen obtížně. Pokud jde o dospělé, nejoblíbenější jsou zájmové kurzy italštiny a němčiny. „Zájem o cizí jazyky tu ale příliš není. Je to zřejmě syndrom velké země. Mnozí lidé si myslí, že se ostatní mají učit jejich řeč,“ říká Jana Chaloupková z české ambasády v Brazílii.
21. července 2007, Lidové noviny